Piebling Ursprung, Schafferteich, Stoderer Weitblick

Po vyndání kol z garáže jsme zjistili, že Juna kolo má defekt. Po zjištění, že naše přenosná pumpička nefunguje (ještě, že jsme neměli defekt na cestě) jsme sháněli u majitelky kempu pumpičku náhradní. Přinesla nám kompresor, takže kolo bylo nafouknuté hned.

Naším dnešním prvním cílem byl pramen Piebling Ursprung. K cíli se dostáváme brzy. 

Naším posledním cílem byla vyhlídka Stoderer Weitblick. První část cesty od jezera probíhá v klidu a cesta příjemně utíká. Po dojetí k jednomu baráku si nejsme jistí cestou, ale vysoko nad námi vidím trčet z hory plošinu, a modlím se, ať to není náš cíl. Ptáme se na cestu a byly jsme poslaní na tu plošinu, co jsem si nepřál. "Ok, to dáme." Vyrážíme tedy polní cestou, která se za malou chvíli mění v lesní. Zde se setkáváme do třetice s deb*lním rakouským značením. Přijíždíme na křižovatku, kde se vydáme rovně, jak nám ukazuje cedule. Asi za 5 minut dojíždíme k další křižovatce, kde je cedule s naším cílem, která ukazuje zpátky. Co to ku*va? Usuzujem, že je to blbost, že musíme jet nahoru a tak pokračujeme ve stoupání. Po chvíli jsme dojeli na konec, kde končila široká (celkem pojízdná) lesní cesta. Prolezli jsme úzkou cestičkou mezi vysoko trávou s kopřivami a před námi se objevila úzká cesta s velkým stoupáním. Chvíli kolo vedeme a chvíli jedeme. Na konci cesty bereme kola na záda a šplháme se po kamenech ještě o kousek výše k dalšímu ukazateli cesty.

Vydáváme se směrem, který ukazuje cedule. Po velmi špatné cestě plné kamenů a trávy se před námi objevuje spadlý strom. Podlézáme ho, a vidíme vyhlídku nad námi. Po chvíli dojíždíme na konec cesty. "Super, zase to jejich deb*lní značení." Otáčíme se a vracíme se zpátky na poslední křižovatku.

Na křižovatce se dáváme opačným směrem. Po chvílí z cesty podle intuice sjíždíme z cesty do lesa (naše cesta pokračovala dolů a my potřebovali ještě nahoru). V lese chvíli jedeme, ale poté už se jet nedá a tak zase kousek neseme kola na zádech a nakonec je necháváme u stromu a pokračujeme pěšky bez nich. Vyškrábeme se po kamenech na vrchol, kde jsou lavičky. Dáváme zde poslední svačinu a hledáme cestu. To jsme ještě nevěděli, že v tuto chvíli je vyhlídka přímo, asi 10 metrů pod námi, a že stačí jen po značené cestě sejít dolů.

Od laviček vycházíme dál, kdy se za chvíli stejně vracíme k lavičkám a hledáme na youtube cestu. (https://www.youtube.com/watch?v=MPKBr8UQEUc) Zjišťujeme, že oni se v tom videu pohybují také u těchto laviček. Po chvíli bloudění, říkáme, že na to kašlem. Při cestě zpátky, se náhodou podíváme dolů a objevíme vyhlídku. V tuto chvíli je obloha už velmi zatažená. Děláme pár fotek a vydáváme se na cestu zpět.

Při cestě zpátky nás už při sjezdu od vyhlídku v lese chytnul největší slejvák. Samozřejmě jsme v lese špatně odbočili a tak si zase najeli v dešti navíc pár kilometrů. Po vyjetí z lesa a napojení se na asfaltovou cestu se Juno převléká do suchých věcí a já jedu napřed a čekám na něj schovaný na autobusové zastávce. Zde si beru suché i já. Juno dlouho nejede a poté mi říká, že mu téměř nebrzdí zadní brzda a že kolo z kopce radši vedl pešky. Skvělý, když nás ještě čekal dlouhý sjezd z Vorderstoderu. Na tento sjezd půjčuji Junovi mé kolo a já si beru jeho a cestou dolů brzdím přední brzdou (přežil jsem :D). Totálně promočení dojíždíme do kempu a rozhodujeme se, že zítra pojedeme, o 2 dny dříve, domů.

Kompletní fotogalerie: https://stanek14.rajce.idnes.cz/Rakousko_2018_-_kola/

Staněk