Čtvrtý den

Soutěska Vintgar a vodopád Grmečica

Po cyklostezce jsme dojeli na parkoviště k soutěsce. Všude se píše, že pokud si chcete užít soutěsku bez lidí, je potřeba tam být hned ráno, třeba už okolo 8:00. My tam dorazili až někdy kolem 11:00. První, co Vás možná překvapí je vstupné - 10 euro. Dříve to stálo 2 eura, ale asi zjistili, že se na tomhle dá dost vydělávat :D. Po vstupu do soutěsky Vás nemile překvapí množství lidí a je občas těžké se na úzkých lávkách nějak rozumně pohybovat, zvlášť, když vedle Vás jsou němci, kteří se všude cpou, strkají se, no prostě si myslí, že jim patří svět.

Jinak soutěska je nádherná a je zakončená krásným vodopádem Šum. Do soutěsky se dá vejít, jak u vodopádu, tak na druhé straně. Pokud půjdete z druhé strany, tedy ne od vodopádu, odkud chodí většina lidí a budete chtít vidět vodopád, musíte na konci vyjít ven z turniketu. Když jsme tohle zjistili, tak jsme řešili, zda se dostaneme zpátky, nebo budeme muset koupit další vstupné - není potřeba, pustí  Vás to zpátky :).

Poté, co jsme si prošli soutěsku, jsme přemýšleli co dál. Už první den jsme se chtěli podívat na Bledský hrad, který se tyčí na skále nad Bledským jezerem, ale první den jsme ho už nestíhali. K hradu je to pěkný výšlap. Po vyjetí nahoru přivazujeme kola a jdeme k hradu. Když jsme došli k pokladnám, tak jsme nevěděli, jestli můžeme dál bez placení nebo ne, nebo jestli to placení je na prohlídku vnitřku - to nás nebaví. Tak se otáčíme a nacházíme cestu, která vede na tu skálu, co je na ní hrad - odsud máme hezké  výhledy na hrad i jezero a to zadarmo :). Jen to počasí se nám už trošku kazilo.

Jelikož bylo ještě málo hodin, tak jsme si řekli, že zkusíme jet k vodopádu Grmečica, na který jsme viděli ukazatele při cestě k Bohinjskému jezeru. Jedeme tedy stejnou cestou jako k Bohinjskému jezeru a po cestě, kousek za Bledem vidíme ukazatele na vodopád Iglica. Po mírném výjezdu dojíždíme na místo, kde se před námi objevuje skála, kde vedou docela dost prudké ocelové  schody. Vylezáme tyto schody až nahoru na skálu, kde se nám otevírají pěkné panoramata. Mimochodem na této skále se vyskytují draví ptáci, například káňata. Jediné, co jsme ale za celou dobu pobytu viděli byly nějaké vážky, kterým od této chvíle říkáme slovinská káňata. Nahoře jsou sice pěkná panoramata směrem dolů ze skály, ale žádný vodopád tu není. Tedy vlastně je, ale jeho vrchol a vodopád není vůbec vidět. Ještě je nahoře vlastně barel na vodu, ze kterého teče proud vody, tak jsme si dělali srandu, že tohle je ten vodopád. Vodopád je vidět zespoda, pod těmi ocelovými schody. Ale jelikož bylo málo vody, vodopád jsme skoro neviděli, proto jsme si ho nevšimli na poprvé, když jsme přijeli pod ty schody :D.

Pokračujeme tedy na náš původní cíl - vodopád Grmečica. U ukazatele na vodopád odbočujeme z hlavní cesty vedoucí k jezeru na Bohinj na štěrkovou cestu, která se po chvíli mění na cestu bahnitou. Brodíme se bahnem a po chvíli dojíždíme k místu, které vypadalo nějak jako vodopád, ale bez vody. Po delším zkoumání fotek na instagramu usuzujeme, že jsme na místě, ale jelikož je málo vody, byl vodopád vyschlý. Chvíli tady sedíme, dáváme svačinu a najednou se tady objevuje partička lidí, kteří tady provozují canyoning. Se zájmem to pozorujeme, protože nás canyoning čeká za dva dny. 

Při cestě domů nás chytl brutální slejvák,, kdy nás provazy deště bolestivě masírovaly i přes pláštěnky skoro půlku cesty domů. Úplně promočení přijíždíme do apartmánu a boty sušíme další dva dny.

Na kole najeto (včetně chůze v soutěsce) cca: 60 km

Trasa je zde: https://www.endomondo.com/users/15030892/workouts/1352044080

Kompletní fotogalerie: https://stanek14.rajce.idnes.cz/Slovinsko_2019_-_kola/

Staněk